Vždycky byli na světě lidi, kteří ubližovali zvířatům (za socíku víc, než dnes, kdy se o ochraně zvířat víc mluví). A problémy s venčením by nebyly, kdyby si lidi na sídlištích nepořizovali psy - pes prostě do paneláku nepatří. A jako po celou dobu trvání lidstva - někdo předává svým dětem víc dobrého, někdo víc špatného - tak to prostě mezi lidmi chodí...

A nehorší je, že se potom rodina hádá, kdo že půjde psa vyvenčit. Pár jich takových mám ve svém okolí.

A včera jsem se také podivila. Dva mladíci dle mého názoru drsní, byli velice milí na psa, který se pohyboval před naším domem. Nebylo jim zatěžko se k němu sehnout, pohladit ho a promluvit k němu. Takže každý má ke zvířadům jiný přístup. A asi se s tím nic nenadělá.

A to jste tomu frajerovi s holubem nic neřekla?? Dneska tady v parku Gutovka - velký areál pro děti všeho věku, byla jsem tam se synem. Už jsme odcházeli, před náma paní, kouřila, dokouřila, vajgl hodila na zem a chtěla zapadnout do restaurace. Povídám jí: "Něco vám upadlo, asi jste to chtěla hodit sem do toho koše." Koukala na mě jako vrána, brada jí fakt spadla:) A můj syn (4 roky) k tomu dodal: "Jo, ať tady děti nemají binec." Frajerka ani necekla, sebrala vajgl, udělala krok ke koši a hodila ho tam. Pak si šla po svejch. Viděl mistra, jak nakopává holuba, to by si fakt za rámeček nedal:) Chce to trochu aktivity. Neprudit, nevyvolávat konflikty, ale prostě napomenout toho, kdo to potřebuje.

Smutné konstatování, že soucit a ohledy se nějak dobou vytrácí nejen s "němou" tváří. Hezký článek, díky.