Vzpomínka na Sašu
Psal se datum - 11.září 2013. Byla jsem objednaná s naší fenkou Sašou na veterinu. Ta dobrácká, pokorná Saša měla opět zdravotní problémy. Nelze se divit. Byla už postarší dáma, těšila se věku 10 let. Na veterině by už mohla mít protekci. Od mala trpívala na záněty uší. Vždy, když jsme se objevili se Saškou ve dveřích ordinace, pan doktor nás s úsměvem vítal a zaměstnanci si pamatovali jméno naší labradorky. Nechala si udělat veškeré zákroky bez použití náhubku. Byla nesmírně pokorná a milovala lidi. Pochopila, že jí chce pan doktor pomoci a nikdy se po něm nebo sestřičce neohnala. Saška se podrobila v roce 2009 operaci pro zhoubný nádor. Byla jí nabídnuta komplexní léčba. To znamená- po operaci chemoterapie a ozařování. Já sama jsem prošla stejnou léčbou a věděla jsem, jak je taková léčba pro pacienta náročná. Zvířata reagují na takovou těžkou zátěž stejně jako lidé. Proto jsme se rozhodli, že ji necháme důstojně dožít a podrobí se jen operaci. Lékaři nás upozornili, že fenka má před sebou jen pár měsíců života. Sašenka měla velkou vůli žít. Přizpůsobili jsme stravu a pohyb jejim možnostem. Bedlivě jsme hlídali, aby se nepřetěžovala a hlavně netrpěla bolestmi. Naši další zvířecí kolegové byli k ní velmi ohleduplní, jakoby cítíli, že Sašenka je na tom jinak než oni. Kocour Casy se choval slušně, nenapadal ji, čivava Miki byl učiněný gentleman.Venkovní kocourci k ní kolikrát přišli a lehli si po jejím boku. Dojatě jsme je pozorovali.
Začátkem září jsem si všimla, že se Sašce objevil v třísle velký útvar. Nereagovala bolestivě, ale mi bylo jasné, že nemoc udeřila s tou největší razancí. Ležela a já jsem ji hladila po hlavě. Upřela na mne své krásné, oříškově hnědé oči. "Neboj Sašenko, nenecháme tě trpět", pomyslela jsem si. Objednala jsem se s ní k veterináři.
Přišel ten den. S úzkostí jsem se dívala na hodiny, kdy budeme muset vyjet. Přišla 15. hodina. Opět jsem vstoupila se Sašenkou do ordinace pana doktora. Ten si prostudoval veškerou dokumentaci a následně prohlédl Sašenku. Nález se mu vůbec nelíbil, stejně jako mi. "Co navrhujete?", zeptal se mně. Klepal se mi hlas a do očí se draly slzy. "Pane doktore, Saška si užila už tolik trápení, já nevím, zda by měla sílu zvládnout ještě tento boj.Chci, aby odešla z tohoto světa důstojně." Pan doktor se mnou souhlasil a přímo se zeptal,jestli Sašenku uspíme. Jak těžké bylo rozhodnutí! Život Sašenky závisel nyní na mně. Během vteřiny mi proběhl před očima film. Jaké nervy jsme s ní měli když byla štěňátko, poté puberťák. Co jsem se nabrečela, když nám utekla na vycházce a nemohli jsme ji chytit. Někdy dokázala být tvrdohlavá, jako každá ženská. Oba jsme si s manželem říkali, "jestli nám to bylo třeba...". A nyní, co bych za to dala, aby se vše vrátilo a já tu nemusela řešit, zda Sašenka bude nebo nebude žít. Velmi těžké rozhodování a velmi těžká volba.
16.40 hod. Sašence pan doktor aplikoval injekci na zástavu srdce. Po několika minutách konstatoval smrt. Byla jsem s ní. Hladila ji po hlavě. Byla jsem ráda, že jsem se s ní mohla rozloučit. Pan doktor následně udělal prohlídku i v tlamě. Tam mi ukázal obrovský útvar, který by byl patrně také zhoubný. Rakovina si nevybírá a nikoho nešetří.
Je to velmi zvláštní pocit, když vcházíte na veterinu se svým psím parťákem a vycházíte po nějaké době sám, uplakaný a v ruce žmouláte vodítko. Už není více fenky Saši. Té, která nás milovala a my milovali jí.
V autě jsme si s manželem poplakali. Přesto si myslím, že jsme pro Sašenku udělali to, co by měl udělat každý člověk, který žije se zvířaty. Když se čas naplní,zajistit svému kamarádovi důstojný odchod na druhý břeh. Oni si to zaslouží. Sašenko, děkujeme Ti.
Hana Ederová
Příroda je největším zdrojem zdraví
Všechny naše problémy pramení z toho, že nenasloucháme své duši. Stav našeho fyzického těla odpovídá stavu naší psychiky.
Hana Ederová
Když dochází životní energie
V dnešní uspěchané době je běžné, že se mnozí ženeme za výdělkem, doděláváme resty v práci i po pracovní době, nebo se právě honíme za něčím jiným. Tímto způsobem však ztrácíme drahocennou životní energii.
Hana Ederová
O vzájemné toleranci
Blíží se konec roku. Opět si většina z nás vytvoří různá předsevzetí, která s většími /spíše však menšími/ úspěchy zvládá naplnit. Důsledkem tohoto počínání je pak rozladěnost a zklamání.
Hana Ederová
Jsou muži ještě lovci?
Ta otázka mě už napadla několikrát. V minulosti platilo, že muž byl lovec a žena byla ta, kterou se muž snažil ulovit, pochopitelně obrazně řečeno. Jak je tomu dnes, je muž stále lovcem?
Hana Ederová
Zapomněl jsem si doma aktovku!
Zase to pondělí, ach jo! A kde je do konce týdne, přemýšlela jsem cestou do práce. Taky máte pocit, že víkend rychle uteče? Než se člověk otočí, je tu nový pracovní týden.
Hana Ederová
Tak přece se to tomu hajzlíkovi podařilo!
Ne jen ženy mají "své dny". Také fenky jednou za půl roku procházejí obdobím, kdy jsou atraktivní pro pejsky. A to byl náš případ, respektive naší fenky Tary.
Hana Ederová
Pane, proč jste si toho psa pořídil?
Byl další z tropických srpnových dnů. Co dělat jiného, než jít k vodě? Vnuk náš nápad přijal s nefalšovanou radostí. Manžel byl už méně nadšený. Vidina polehávání na dyvánku se rozplynula.
Hana Ederová
O dětech, které nepláčou
Moje kolegyně se včera vrátila z dovolené. Užívala si v Řecku a už jsem byla hodně zvědavá na její zážitky. Umí velmi barvitě líčit humorné situace, které zažívá a já věřila, že nás opět nezklame.
Hana Ederová
Když se umíme dívat okolo sebe
Většina z nás je prakticky stále ve stresu. Kolik toho musíme přes den stihnout! Není proto divu, že se příliš kolem sebe nerozhlížíme. Možná jsme si ani nevšimli, že nastává předjaří. To je vcelku příjemná zpráva. Konečně skončí zima a je zde naděje na příjemné, jarní dny. Dokonce vidím k našeho okna azurově modrou oblohu a sluníčko také nezahálí. Co si více přát!
Hana Ederová
Každý by měl dělat to, čemu rozumí
O politiku se příliš nezajímám. Už dávno jsem nabyla přesvědčení, že politice se věnují lidé, kteří na ni mají "jaksi žaludek" a není tam rozhodně místo pro každého člověka. A ono je to vlastně dobře. Všechno mít nemusíme.
Hana Ederová
Fanatismus - vysoký stupeň nebezpečí
Fanatismus je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou, že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností.
Hana Ederová
Luděk Munzar, herecká legenda a morální autorita
Pan Luděk Munzar patřil přes třicet let k ikonám Národního divadla a znám jej z desítek televizních filmů i seriálů. Je také vynikajícím dabérem. Nejvíce jsem však potěšena, když můžu pana Munzara poslouchat v rádiu.
Hana Ederová
Chceš se se mnou kamarádit?
Počítač. Dnes naprostá samozřejmost v komunikaci mezi lidmi. Jak pro koho. Kupříkladu moc dlouho jsem se bránila byť jen pohledu na ten pekelný stroj. "Já ho k životu potřebovat nikdy/!/ nebudu," prohlašovala jsem v nedávné minulosti, když mne manžel lákal k pronikání do tajů obávaného komunikačního prostředku. Znáte to, my míníme, ale situace naše předsevzetí mění. Tak to je.
Hana Ederová
O svérázném panu Mikim
Jó pan Miki, to byl kabrňák! Je to už druhý rok, co jednoho sobotního rána posnídal a uznal za vhodné, že se vydá probádat, co je v naší obci zajímavého. A to bylo poslední ráno, kdy jsme pana Mikiho viděli.
Hana Ederová
Trpělivost růže přináší
Chovám velkou úctu k lékařům. Mám za co. Zachránili mne před nejhoršími následky zhoubného onemocnění. Ale pozor! Ne všichni lékaři si můj obdiv a úctu zaslouží. V jednom ze svých blogů jsem myslím si "oprávněně" kritizovala pozornost a péči lékařů - ortopedů o mou nohu. Dnes se však stal zázrak a já jsem se dočkala adekvátní péče. A nevadí, že po měsíci a půl.
Hana Ederová
Dobrému léčiteli by neměla chybět pokora a úcta k lidskému životu
Máme tady první den roku 2015. Všichni si navzájem přejeme mezi sebou štěstí, spokojenost, dobré vztahy v rodině a také zdraví. Psychické i fyzické. Jedno bez druhého nejde a jsme jeden celek. Marná sláva. V zdravém těle, zdravý duch.
Hana Ederová
Díky Ti za Tvou malou dlaň
Je vánoční čas. Dopekla jsem cukroví a pomaličku budeme strojit stromeček. V mém posledním blogu jsem si trošku "postěžovala" na zážitky s mou tvrdohlavou nohou. Noha stále zlobí, ale snad se konečně něco více dovím, jelikož mám v příštím týdnu objednány speciální vyšetření.A protože jsem ženská obrněná trpělivostí a nadějí, věřím, že se "ledy pohnou."
Hana Ederová
Když si noha "postaví hlavu" a ortopedická sestra taky.
Už měsíc se dohaduju se svou nohou, jestli by konečně mohla fungovat tak, jak se na nohu sluší a patří. Moc se mi to nedaří, i když jsem už využila veškeré možné domlouvací techniky. Noha si prostě dělá co chce a "postavila si hlavu", že se prozatím nic měnit nebude.
Hana Ederová
Babičky jsou v kurzu
Pryč jsou doby, kdy jedinou okrasou babiček byly šátky na hlavách a nůše či kapsář. Dnešní babičky jsou sebevědomé dámy, které mohou mnohdy svou vizáží, ale i moudrostí a hlavně elánem strčit do kapsy některé daleko mladší ženy. A to je moc dobře.
Hana Ederová
Tajemství snu o bezhlavém psovi
Sní úplně každý. Je však velký rozdíl v tom, jak si lidé své sny uvědomují. Sny se nám nezdají náhodou a mají svůj význam. Nejde zde o žádnou náhodnou změť obrazů. Sny mají svou funkci a hovoří k nám pomocí symbolů. V dnešním zamyšlení, ke kterému vás zvu, jsem se rozhodla právě věnovat tématu o snech.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 862x
https://poradnaprobolavoudusi.pageride.cz/