I takovou podobu může mít láska

Psi naplňují naše životy láskou, naše srdce citem a naši mysl údivem. Psi nemají potřebu vytvářet hypotézy o lásce. Místo toho ji rovnou dávají najevo.

Piri je fena retrívra. Velmi společenská, kamarádská, temperamentní. Vycházky s ní vyžadují výbornou fyzickou kondici majitelky. Snažíme se zařazovat pravidelně dlouhé vycházky, aby se nejen Piri, ale i Saša a Miki pořádně proběhli a užili si společně s námi pobyt v přírodě. Jednoho dne se však stalo, že Piri s námi nemohla. Měla zdravotní problémy a s ohledem na tuto skutečnost jsem ji nechala i s dcerou na zahradě. S těžkým srdcem jsem se dívala do jejich očí, které mi  říkaly, že jsem ji sklamala. A to se neodpouští!

Po vycházce jsme trávili chvíle  na zahradě. Máme ještě dva venkovní kocourky a ti mne přišli uvítat. Piri ležela opodál a pozorovala mně. Nic netušíc jsem se sklonila k jednomu z kocourků, abych se s nim přivítala. V tom okamžiku na mne promluvila dcera a já jsem zvedla hlavu směrem k ní. A začaly se dít věci!

Hlavní roli převzala Piri. Rozběhla se směrem ke mně a vší psí silou mne uhodila čumákem do levé poloviny obličeje. Zdálo se mi v té chvíli, že mi brýle prolítly zadní části hlavy. Fenka se zastavila a začala kňučet, jakoby se omlouvala. Nebyla jsem mocna slova. Ve vteřině jsem si nahmatala nad levým obočím obrovskou hrušku. To ještě nebylo nic! Pomalu jsem se plížila k zrcadlu. Tak to teda bylo něco! Oko nebylo prakticky vidět. A po víkendu hezky do práce. Takhle "vymóděná!" Polilo mne horko. Přišly na řadu obklady, gel na pohmožděniny a další léčebné postupy. Věděla jsem, že ráno bude ještě hůř. A bylo! Pohled do zrcadla předčil všechna má očekávání. Monokl, za který by se nemusel stydět žádný zápasník. Okolí levého oka bylo prakticky černé a sražená krev se táhla hezky dolů pod oko. Piri stále za mnou chodila a snažila se, abych se na ni nezlobila. Olizovala mi ruku. Vnímala jsem to tak, že jiným způsobem se prostě fenka omluvit neuměla. Myslím, že mi v žádném případě nechtěla ublížit. Uvědomila jsem si, že i tráva, po které se rozběhla, byla mokrá a možná jí podjely tlapky. Nejvíce byl překvapený můj manžel, který byl v té době hospitalizován v nemocnici. Když mne viděl, choval se velice taktně a tím mi hodně pomohl. Dokonce jsme se příběhu i zasmáli. Inu, v životě se můžeme setkat s různými podobami lásky.